Smrt jako průvodce této knihy (1)

Ale Smrt je jen výsměchem Životu, neskrývá v sobě žádné Tajemství, jen přízrak zničení a rozkladu a my abychom přežili, vymýšlíme kolektivní mystéria, jenž nás mohou zbavit otroctví smrti. Někteří se na Smrt těší, někteří jí hledají, někteří v ní vidí příležitost na setkání s Bohem, ale já s mým pohledem betonového vlčího nespoutaného šamana v ní vidím jen slepou cestu od Života. Někteří se sladkostí konzumují mystérium věčného rozkladu Smrti a těší se na ni, vysmívajíce se tak skutečnému Životu. Možná se mýlím, možná, že budu Smrtí donucen změnit pohled otroka Smrti a začnu jásat nad její krásou, jen vězte, že až to udělám, až se to stane, budu jen nástrojem Moci, jíž nemůžu vědomě vzdorovat. A třeba se opravdu mýlím ve všem a jen jsem zabloudil a Vy se jen stanete dalším slepým otrokem této knihy, jenž se zrodila v mysli betonového vlčího nespoutaného šamana.

„Věřím v poznání přicházející zevnitř, vzpomínám si na věci, které se nestaly, na věci, které se nemohly stát, vzpomínám si na život, který jsem nikdy nežil. Sním a vím, že prožívám miliony osudů, abych se posunul, pochopil a stal se plně novou bytostí, nemusí to být ale nutně člověk, ale spíše bytost řadící se k posthuman rase, která jednou plně nahradí lidstvo.“

POKRAČOVÁNÍ NA http://livingphilosophyfighterwithmatrix.wordpress.com/